Něco o nás - historie

Vážený návštevníku, či návštevnice. Vítám Tě na stránkách Dymokurské Koule a jsem rád, že jsi si na nás udělal krapet času. V první řade se ti musím omluvit, že Ti tykám, ale zaprvé nevím zda Tě znám či nikoliv, no a za druhé se domnívám, že každý, kdo se alespoň trochu motá kolem toho zeleného stolu a ohání se do špice obroušenou násadou od koštěte, musí být krapet blázen. No a blázni si přece nevykají. Tak se snad neurazíš a když ju, tak co se dá dělat, ahoj. No a pro Tebe, kterému to nevadí, trochu té historie.

Za devatero půllitry, devatero frťany a jedním plným popelníkem, stojí jedna dřevěná lavice. Ta lavice je v jedné hospodě a ta hospoda je v jedné vesničce mé strediskové. Co to budeme protahovat. Když pojedeš z Poděbrad na Jičín narazíš na odbočku do Dymokur a tam to je, no. Jinak pomůže automapa. No tak dál. Páteční večer. Výše popsaná hospoda. V hospodě jeden billiardový stůl a hráči, moc. Dovedeš si to představit? Dovedeš. Takže tak sedíme a čekáme, až se na nás dostane řada. Se stoupající hladinkou stoupá i nervozita, občas proběhne drobná hádka typu „ hele ty píp, už mne ne píp a koukej nás pustit si zahrát“ a tak podobně, chnápeš. No a tu někdo, slovy klasika „tuším že jsem to byl já“ a další kolegové, navrhl udělat mini turnaj. Hra se zpřehlední a hlavně uklidní. Víš vono to na vesnici nevypadá moc dobře, když si sousedi v opilosti zbytečne vytloukají chrup. (Taky lékařská péče je drahá, znáš to.) No a tak slovo dalo slovo, sehnalo se několik účtenek, vrchnímu byla odcizena jeho jediná funkční propiska a po nakreslení jednoduchého pavouka to vypuklo. Čoveče to bys neveřil/la, hrálo se dlouho, sice se hrálo snad jen o nějaké to pivko, ale lidi se bavili. A znáš lidi, vždycky si někdo muší rejpnout. Takže při odchodu někdo poznamenal, zda to nechcem zkusit ofiko.

Ty kdo nás znáš, tak víš, že blázni jsme dost dobrý a ty kdo nás neznáš, přijeď a uvidíš. Takže to dopadlo tak, že se dala dohromady parta stejně smýšlejících cvoků a bylo to hotové. Tohle všechno se odehrálo v roce 2003, někdy v zimě. A hned na jaře roku 2004 se nám povedlo sehnat ješte jeden stůl a nultý ročník byl na světě. Zúčastnilo se celých dvacet šest hráčů. Je pravdou, že deset bylo organizátorů, ale i tak dobrý, ne. Nebudu Tě zatěžovat statistikou a pořadím, to se dá najít jinde, raději půjdem dál. Podle ohlasu se turnaj snad líbil a tak jsme si řekli, že to ješte prubnem. A tak to začalo nanovo. Sháňení sponzorů, lítání a vyřizování. Nejhorší však byly stoly. Svozit je ze širokého okolí, nic moc. A to jsme ješte turnaj raději prěsunuli na zimu, takže když nevyšlo počasí, no však víš. Práce bylo najednou na celý rok. Termín byl odsouhlasen na leden okolo patnáctého. Na první ročník se už začali trousit i hráči z okolí a najednou bylo přes třicet lidí. Začalo se přidávat i nežné pohlaví a tak to naposled dopadlo tak, že hrálo 51 príma cvoků a cvokyň. Podařilo se nám slovit i víc sponzorů a dokonce máme stálého mediálního partnera. Jak vidíš, děláme co mužeme.

Ale dost toho vychloubání. Víš Ty co? Chceš-li zažít na vlastní kuži jaké to je běhat celý den okolo stolu a štouchat do koulí, chceš-li poznat pár supr lidiček, dát si gulášek, dršťkovku a nějaké to pivko, a chceš-li si případně zakřepčit na zábavě, obětuj trochu času, pár korun a přijd se mrknout. No a Ty, co ješte nejsi rozhodnut, mrkni na foto, nebo video z turnajů a třeba se potkáme.

Tímto Ti děkuji, že jsi si udělal čas na tohle povídání a zase někdy.

El prezidento.
Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.